Zabránit šikaně ve školách je dlouhodobým cílem řady výzkumů i školních programů. Navzdory rozšířenosti a závažnosti tohoto problému se zatím mnoho intervencí ukázalo být pouze částečně efektivní. Někteří výzkumníci však tvrdí, že zásadní je pochopit, jak přesně tyto programy fungují – tedy jaké mechanismy vedou ke změně chování či jakou roli v těchto intervencích hrají spolu související protektivní a rizikové faktory jako empatie, sebedůvěra či morální vyvazování (moral disengagement). Právě na tyto otázky se pokusil najít odpověď výzkumný tým vedený naším členem Adamem Klockem. Studie se zaměřila na to, jak se tyto faktory proměňují v čase či zda jejich vzájemné působení mění zavedení programu KiVa, jednoho z nejčastěji evaluovaných programů proti šikaně ve světě.
Výzkumný tým tvořil Adam Klocek z INPSY/Centra pro výzkum psychoterapie, Lenka Kollerová, Jan Netík, Egle Havrdová, Giulio D’Urso a Marek Pour. Hlavním cílem studie bylo prozkoumat vzájemné vztahy mezi ochrannými a rizikovými faktory na individuální úrovni (tedy například zmíněnou empatií či morálním vyvazováním) a viktimizací, šikanováním druhých či well-beingem. Tým přitom využil longitudinální síťovou analýzu, která umožňuje sledovat dynamické vztahy mezi jednotlivými jevy v čase. Výzkumný tým se navíc pokusil prozkoumat, jak se tyto vztahy liší mezi školami, kde probíhal program KiVa, a školami, na kterých žádný program neprobíhal. Do studie bylo zahrnuto 671 žáků čtvrtých a šestých tříd ze 24 základních škol. Polovina škol zavedla preventivní program KiVa, druhá polovina sloužila jako kontrolní skupina a preventivní program zde byl zaveden až o rok později.
Preventivní programy mění pravidla hry – většinou k lepšímu, často však s výhradami
Výsledky studie naznačují, že program KiVa skutečně mění dynamiku mezi sledovanými faktory. Protektivní a rizikové faktory sice fungovaly podle očekávání, ale v intervenční skupině byly méně propojené mezi sebou a více navázané na duševní pohodu. Například se v intervenční skupině objevila zpětnovazební smyčka, kde obrana spolužáků před šikanou vedla k vyšší duševní pohodě, která dále posilovala empatii a sebedůvěru – a tyto faktory zpětně podporovaly obranu spolužáků. Program tedy mohl pomoci vytvořit prostředí, kde se pozitivní chování vzájemně posiluje. Další zajímavý výsledek se týkal morálního vyvazování – tedy situace, kdy si dítě své agresivní chování vůči druhému „zdůvodní“ například tím, že si oběť „zasloužila být potrestána“. V kontrolní skupině se toto vyvazování se šikanováním vzájemně v čase umocňovalo. V intervenční skupině ale tento škodlivý vztah vymizel – program zřejmě pomohl narušit propojení mezi šikanováním a jeho reportovaným morálním ospravedlňováním.
Na druhou stranu se ukázaly i některé nežádoucí efekty. V intervenční skupině se objevuje vzájemné posilování mezi tím, že někdo šikanuje a zároveň je obětí šikany. Šikanovaný žák se tedy pomocí intervence může cítit sebevědomě a postavit se za sebe, avšak reaguje nazpět agresivně. To naznačuje, že program mohl povzbudit některé děti k obraně, ale bez dostatečného vedení k nenásilným strategiím. Autoři tak doporučují v budoucnu věnovat větší pozornost tomuto fenoménu „šikanující oběti“ a přizpůsobení intervencí větší edukaci v tom, jak konflikt zvládat neagresivně.
Když nestačí vědět, že to funguje – ale jak
Studie přináší důležité poznatky o tom, jak intervence typu KiVa ovlivňují nejen snížení výskytu šikany, ale i to, jak spolu souvisejí klíčové psychologické faktory u studentů základních škol v České republice. Autoři upozorňují, že program měl převážně pozitivní účinky, ale že je třeba věnovat pozornost i možným negativním dopadům a hlouběji zkoumat vedlejší a nečekané důsledky. Doporučují, aby budoucí výzkum pracoval s větším důrazem na třídní klima, normy a dynamiku kolektivu a testoval, jaké mechanismy změny skutečně fungují s ohledem na individuální rozdíly i třídní dynamiku. Celkově výsledky ukazují, že vývoj šikany a její prevence je složitější, než se často předpokládá – a že právě sofistikované analýzy, jako je síťové modelování, mohou pomoci lépe pochopit, jak tyto programy fungují.
Doporučená citace:
Klocek, A., Kollerová, L., Netík, J., Havrdová, E., D’Urso, G., & Pour, M. (2025). Longitudinal network associations between risk and protective factors for bullying, victimization, and well-being: Effects of an antibullying intervention. Personality and Individual Differences, 244, 113257. https://doi.org/10.1016/j.paid.2025.113257
