Závislost na hraní her napříč 12 zeměmi: kluci vs. holky, mezinárodní rozdíly a postavení českých adolescentů

Videohry dnes hraje téměř každý dospívající a pro většinu z nich jde o zábavu, prostor pro setkání s přáteli nebo odpočinek po škole. U menší části hráčů ale může hraní začít ovlivňovat spánek, školní povinnosti nebo vztahy. Existují ale rozdíly mezi kluky a holkami? A které symptomy se objevují nejčastěji ve které zemi?

Na tyto otázky hledala odpověď velká mezinárodní studie vedená Andreou Stašek a Lukasem Blinkou z Institutu pro psychologický výzkum. Tým porovnal unikátní data od více než 44 tisíc dospívajících z 12 evropských zemí a zaměřil se na to, jak se u nich projevují symptomy problematického hraní online her.

Únik a zaujetí: nejčastější herní symptomy dospívání

Mezi nejběžnější projevy problematického hraní videoher patří únik od stresu a neustálé myšlenky na hraní. Únik a neustálé myšlenky se objevují u mnoha hráčů, ale samy neznamenají závislost – aktuální výzkum navíc diskutuje, zda by takové chování mělo být považováno za symptomy. Častěji jde totiž spíš o způsob, jak se jednoduše vyrovnat se starostmi nebo hledat radost a identitu v prostředí, které je pro dnešní adolescenty jako druhý domov. Negativní důsledky hraní, například hádky s rodiči nebo neschopnost přestat hrát včas, se vyskytovaly méně často. Právě tyto situace ale výzkumníci označují za „jádrové“ symptomy, které už mohou signalizovat skutečné riziko problémového hraní.

Kluci versus holky: jiné hraní, jiný význam

Podle výsledků chlapci vykazovali všechny symptomy výrazně častěji než dívky. Zajímavé je, že i chlapci, kteří uvedli, že „téměř nehrají“, měli podobné skóre problematického hraní jako ti, kteří hrají denně. Autoři se domnívají, že to může souviset s frustrací z omezení přístupu ke hrám (v době vyplňování dotazníku měli zakázáno hrát, a tak cítí projevy podobné „abstinenčním“ příznakům), a tak je třeba se zabývat i těmi, kteří momentálně nejsou aktivními hráči. Výsledky ukázaly, že větším rizikem než časté hraní jsou dlouhé herní maratony – tedy situace, kdy dospívající tráví u her nad čtyři hodiny v kuse. Rozhodující proto není jen to, jak často dítě hraje, ale především jak dlouho a jakým způsobem.

Česko má „umírněné“ hráče

Česko spolu s Islandem, Nizozemskem, Slovinskem a Srbskem, patřila mezi oblasti s nejnižším výskytem problémového hraní. Naopak vyšší riziko vykazovali dospívající z Malty, Severní Makedonie a Velké Británie. Podle autorů je třeba při srovnávání zemí i pohlaví opatrnost – socio-ekonomicky a kulturně dané rozdíly v tom, jak mladí tráví volný čas a jak se k hraní staví rodiče, mohou ovlivňovat výsledky více než samotná míra hraní.

Co si z toho odnést jako rodič nebo učitel?

Hraní her je pro většinu dospívajících normální a často i pozitivní součást života. Znepokojivé je až tehdy, když začne vytlačovat jiné oblasti života, jako jsou přátelé, škola nebo spánek. Studie zároveň připomíná, že hraní her je také způsob, jak se mladí učí zvládat emoce, navazovat vztahy a rozvíjet dovednosti. Namísto zákazu může být účinnější zájem a dialog – mluvit s dětmi o tom, co ve hrách dělají, proč je to baví a jak se při tom cítí.

Doporučená citace:

Stašek, A., Galeotti, T., Canale, N., van den Eijnden, R., Husarová, D., & Blinka, L. (2025). Internet gaming disorder scale: A comparison of symptoms prevalence, structure, and invariance in 12 nationally representative European adolescent samples. Journal of Behavioral Addictions. https://doi.org/10.1556/2006.2025.00090

Popisovaná studie pochází z projektu "Excelentní výzkum v oblasti digitálních technologií a wellbeingu CZ.02.01.01/00/22_008/0004583", který je spolufinancován Evropskou unií.