Proč negativně formulované položky matou nejen respondenty, ale i výzkumníky?
Dotazníky patří k nejčastějším nástrojům psychologického výzkumu. Aby se předešlo tzv. tendenci souhlasit, kdy lidé automaticky souhlasí s tvrzeními bez ohledu na jejich obsah, bývají do škál vkládány i tzv. inverzně kódované položky – tedy tvrzení formulovaná v opačném směru („Nejsem rád středem pozornosti“ namísto „Rád jsem středem pozornosti“). Směs pozitivně a negativně formulovaných položek také lépe pokrývá „obsah“ měřeného atributu. Jinými slovy, umožňuje přesněji měřit nejen vysokou, ale i nízkou míru měřeného atributu, rysu nebo postoje. Jenže právě tyto položky často zdánlivě způsobují více problémů než užitku. Proč tomu tak je?