Online dotazníky jsou dnes standardní součástí výzkumu v psychologii, sociologii i dalších společenských vědách. Přesto se jejich podoba za poslední desetiletí příliš nezměnila – nejčastěji stále spoléhají na textové položky, které účastník čte a vyplňuje. V době, kdy naprostou většinu obsahu na internetu tvoří krátká videa, se ale nabízí otázka: co kdyby místo čtení položek účastník sledoval video, kde otázku předčítá osoba na obrazovce? Videoformát by mohl být přístupnější lidem s nižší čtenářskou gramotností, zvýšit motivaci respondentů i jejich pocit angažovanosti. V oblasti psychologických škál však takový formát zatím nebyl důkladně ověřen. Právě na tuto mezeru ve výzkumu reaguje nová studie, na které se podílel i náš člen Hynek Cígler. Zajímavostí je, že článek vznikl na podkladu původní bakalářské práce druhého z autorů, Adama Strojila, obhájené na katedře psychologie FSS MUNI. Ten se navíc s tématem umístil na druhém místě v české sekci Mezinárodních studentských psychologických dnů 2024, práci vedl právě Hynek Cígler.
Oba autoři se rozhodli porovnat dvě formy online administrace psychologického dotazníku – klasickou textovou a novou videoformu. Zajímalo je, zda se obě formy liší v psychometrických vlastnostech škál, spokojenosti respondentů, délce vyplňování či případném zkreslení odpovědí. Studie se zúčastnilo 321 respondentů ve věku od 15 do 72 let, přičemž většinu tvořili mladí dospělí. Polovina účastníků byla zařazena do skupiny, která vyplňovala dotazník v podobě krátkých videí s mužským nebo ženským tazatelem, druhá polovina dostala stejné položky v textové podobě.
Video jako budoucnost dotazníků? Potenciál s další potřebou zkoumání
Výsledky ukázaly, že videoformát dotazníku je psychometricky plně srovnatelný s textovým. U obou použitých testových škál bylo potvrzeno, že jednotlivé položky měří totéž bez ohledu na to, zda je účastník slyší z videa, nebo je čte. Podobně i spolehlivost měření byla u obou formátů srovnatelná, často mírně vyšší u videoverze. Dalším důležitým zjištěním bylo, že videoformát byl hodnocen jako zábavnější. Autorům se tak potvrdila hypotéza, že nový způsob administrace může evokovat pocit „reálného interview“, což je při vyplňování dotazníků vítanou změnou oproti pouhému čtení textu. Překvapivým zjištěním bylo také to, že videoformát nezabral v administraci více času, dokonce v jedné z verzí trval respondentům vyplnit kratší dobu než textovou verzi. Možným vysvětlením může být to, že zdánlivá přítomnost tazatele pomáhá lidem více se soustředit, a mluvené otázky mohou být srozumitelnější než složitě napsaný text. Výsledky také nepotvrdily obavy z vyšší míry společensky žádoucích odpovědí. Ani v otázkách na sebehodnocení či body image se mezi formáty nelišily odpovědi ani u mužů, ani u žen. Videoformát tedy nevedl k větší opatrnosti nebo autocenzuře.
Výsledky studie naznačují, že i v psychologickém výzkumu se lze posunout směrem k formátům, které jsou bližší současnému způsobu konzumace informací – tedy směrem k videím. Přesto autoři upozorňují na některá omezení: výzkum byl proveden na převážně mladé a digitálně zdatné populaci, a nelze tedy zatím zobecnit výsledky na starší věkové skupiny. U těch by videoformát mohl působit odlišně – například kvůli nižší technologické zdatnosti nebo jiné míře komfortu s audiovizuálním obsahem. Autoři doporučují budoucí výzkum zaměřit na různé cílové skupiny a zkoumat také témata s vyšší citlivostí, kde by mohla forma administrace sehrát větší roli. Velký potenciál také skýtá umělá inteligence, která může videodotazník generovat automaticky bez nutnosti nákladného a složitého natáčení živých herců. Tuhle možnost právě v těchto dnech oba autoři ověřují v navazujícím výzkumu.
Doporučená citace:
Strojil, A., & Cígler, H. (2025). Video-administered questionnaire: Psychometric properties and comparison with a text-based format. Computers in Human Behavior Reports, 19, 100714. https://doi.org/10.1016/j.chbr.2025.100714
