V zemích bývalého východního bloku zůstává raná citová vazba prakticky neprozkoumaná. Podle hypotézy normativity van Ijzendoorn (1990) se u většiny dětí vyvíjí jistá vazba v podmínkách, které nejsou ohrožující. Tomu odpovídá i to, že ve většině existujících mezikulturních studií měla většina dětí jistou citovou vazbu. Na druhou stranu podíl nejisté vazby, která není specifikována v hypotéze normativity, má tendenci se napříč kulturami lišit. Zatímco pro asijské země jako Japonsko či Jižní Korea je typické, že v rámci nejisté vazby převažuje spíše ambivalentní typ, pro anglosaské a západoevropské země je typičtější vyšší podíl vyhýbavé vazby. Současná mezikulturní databáze rozložení rané vazby je zároveň nedostatečná, protože mnoho nezápadních zemí zůstává neprozkoumaných. Jedním z nedostatečně prozkoumaných regionů jsou postkomunistické země bývalého východního bloku.

Ve srovnání s USA a některými západními evropskými zeměmi je v ČR výrazně delší rodičovská dovolená (236 týdnů). Přestože panuje přesvědčení, že by dlouhá rodičovská dovolená mohla vést k většímu zastoupení jisté vazby, studie zabývající se rozložením rané vazby nebyla v České republice a většině dalších posttotalitních zemí střední a východní Evropy zkoumána. Tuto díru se rozhodl zaplnit tým Zuzany Masopustové, Martina Tancoše, členek INPSY Jany Fikrlové a Lenky Lacinové a Veroniky Hanáčkové. Jejich studie zkoumá rozložení rané vazby v České republice a srovnání s ostatními evropskými zeměmi včetně rozložením rané citové vazby v referenční studii Ainsworth et al. z Baltimoru (2014). V neposlední řadě studie zkoumá spolehlivost škál interakčního chování a jejich schopnost rozlišovat mezi kategoriemi citové vazby na českém vzorku lidí.

Výzkumu se zúčastnilo 66 párů (matka a dítě). K posouzení vazby byla použita metoda SSP (Strange situation procedure), která spočívá v pozorování chování dítěte při sérii krátkých, semistrukturovaných odloučení a opětovných setkání s pečovatelem v kontrolovaném laboratorním prostředí. Jednalo se o první administrování SSP v České republice.

V souladu s hypotézou normativity zjistili, že většina (74 %) dětí v jejich vzorku měla jistou citovou vazbu. Rozložení rané citové vazby v jejich studii se nelišilo od rozložení v původní studii Ainsworthové. Lze tedy říci, že se rozložení typů vazby v České republice neliší od rozložení v jiných zemích, a to i přes to, že naprostá většina dětí z výzkumného souboru byla doma s matkou a matka je opouštěla zřídkakdy. Většina dětí také nenavštěvovala jesle a trávili mimo matku jen několik hodin týdně.

Dále byly zkoumány souvislosti mezi typy vazby a projevy dítěte během SSP zaznamenané na behaviorálních škálách (zkoumající vyhledávání blízkosti a kontaktu, udržování kontaktu, rezistentní chování a vyhýbavé chování). Chování dítěte lze sice popsat na behaviorálních škálách, ale poté je praxí, že se typ vazby určí bez jasného vztahu ke škálám. I proto se Masopustová a spol. rozhodli ověřit, jak behaviorální škály typ vazby predikují.

Ukázalo se, že v 91 % případů behaviorální škály úspěšně predikovaly typ vazby. Studie tedy naznačuje, že by behaviorální škály mohly být ve výzkumu rané vazby s úspěchem využívány tam, kde by bylo vhodnější využít intervalové proměnné. Poněkud překvapivým zjištěním je, že oproti očekávání není úzkostně ambivalentní (někdy též nazývaná jako rezistentní) vazba nejlépe predikována škálou rezistence, ale k predikci úzkostně ambivalentní vazby výrazně přispívají i škály vyhledávání blízkosti a udržování kontaktu.

Studie poskytuje první popis rozložení rané vazby v ČR a lze konstatovat, že po třiceti letech strávených v demokratickém společnosti, se rozložení typů vazeb nijak neliší od rozložení typů vazeb v jiných západních demokraciích.

Masopustová, Z., Tancoš, M., Fikrlová, J., Lacinová, L., & Hanáčková, V. (2023). Infant attachment in the Czech Republic: Categorical and dimensional findings from a post-communist country. Infant Behavior and Development, 71, 101835.