Děti, obrazovky a duševní stav matek: Dlouhodobý výzkum si posvítil na vzájemné vztahy

V dnešní době se setkáváme s fenoménem, kdy se děti dostávají k digitálním technologiím stále dříve – už jedno až dvouměsíční miminka mohou trávit čas sledováním pohádek na televizních obrazovkách nebo displejích mobilních telefonů. Ačkoliv Americká pediatrická akademie doporučuje zcela se vyhýbat obrazovkám u dětí do dvou let a poté sledování výrazně omezit, realita je často jiná. Tento trend je odborníky sledován s obavami, nadměrné užívání digitálních médií totiž může u malých dětí negativně ovlivnit vývoj pozornosti, spánek, stravovací návyky i celkové chování.

Zároveň ale mezi odborníky stále probíhá diskuze o tom, jakou roli v této problematice hraje psychický stav rodičů, zejména matek. Některé studie naznačují, že matky, které prožívají stres či symptomy úzkostí nebo deprese, mohou svým dětem častěji pouštět obrazovky jako formu oddechu či úlevy – pro dítě i pro sebe. Výzkum v této oblasti je však často průřezový a neposkytuje dostatek informací o tom, jak se vztahy mezi psychikou matek a mediálním chováním dětí vyvíjejí v čase. Nová studie od týmu INPSY se právě proto rozhodla využít podrobnějšího a dlouhodobějšího (longitudinálního) přístupu.

Autorský tým ve složení Lenka Štěpánková, Petra Pátková Daňsová a Karel Rečka se rozhodl prozkoumat, zda a jak souvisí psychická zátěž matek – konkrétně jejich úroveň depresivních a úzkostných symptomů a subjektivně vnímaného stresu – s tím, kolik času tráví jejich malé děti u obrazovek. Výzkum se opírá o data z rozsáhlé longitudinální studie DOMOV, která sledovala 710 matek od posledního trimestru těhotenství až do tří let věku jejich dítěte. Účastnice odpovídaly na online dotazníky v osmi vlnách a výzkumníci využili škály pro měření psychické zátěže a mediálního chování dětí.

Překvapivé zjištění – žádný vztah nebyl nalezen

Hlavní zjištění studie bylo překvapivé: ačkoliv řada předchozích výzkumů naznačila souvislost mezi psychickou nepohodou matek a častější konzumací médií u dětí, v tomto případě se žádné významné souvislosti nepotvrdily. Depresivní ani úzkostné symptomy ani subjektivně vnímaný stres matek neměly dlouhodobý vliv na to, kolik času jejich děti trávily u obrazovek. Autoři nabízí několik možných vysvětlení, mezi něž patří například to, že duševní nepohoda nesouvisí jen s péčí o dítě. Matky mohou prožívat stres nebo depresivní symptomy z jiných důvodů než v souvislosti s péčí o dítě – například kvůli finančním potížím, problémům ve vztahu nebo zdravotním potížím. V takovém případě „odložení“ dítěte k obrazovce nemusí přinést žádné zlepšení psychického stavu. Stejně tak častější užívání médií u dětí nemělo zpětný efekt – například snižování stresu nebo úzkosti u matek. Výsledky tak naznačují, že představa o „odkládání dětí k obrazovkám“ kvůli psychickému vyčerpání matek nemusí být tak častá nebo účinná, jak se v některých studiích předpokládalo.

Zajímavý byl i pohled na vývoj jednotlivých proměnných v čase: zatímco sledování obrazovek dětmi výrazně rostlo s věkem – mezi 1. a 3. rokem věku dětí došlo k prudkému nárůstu – míra depresivních a úzkostných příznaků u matek byla nejvyšší už v těhotenství a poté postupně klesala. Naopak míra vnímaného stresu měla v průběhu sledovaných let mírně rostoucí trend s několika „vrcholy“, například v šestém a dvanáctém měsíci po porodu. Ty mohou souviset s nedostatkem spánku, návratem do práce či dalšími náročnými okolnostmi života s malým dítětem.

Studie přináší důležitý příspěvek do debaty o vlivu rodičovského stresu a psychického zdraví na digitální návyky dětí. Výsledky naznačují, že vystavení dětí digitálním technologiím není univerzálním řešením pro psychickou úlevu matek a vztah mezi psychickou nepohodou a užíváním médií malými dětmi je komplexnější, než se často předpokládá. Do budoucna autoři doporučují zaměřit se více na kontext – tedy kdy, proč a jak děti média používají a co při tom dělají jejich rodiče. Také by bylo vhodné využít výzkumné metody, které zachytí i krátkodobé změny nebo konkrétní denní situace. Digitální média totiž nejsou ani jednoznačným zlem, ani samospásným řešením – a pochopení jejich role v každodenním životě rodin může pomoci navrhnout efektivní podpůrné strategie pro rodiče i děti. ​

Doporučená citace:

Štěpánková, L., Pátková Daňsová, P., & Rečka, K. (2025). Maternal distress and children’s screen media use: A longitudinal study. Journal of Family Psychology. Advance online publication. https://doi.org/10.1037/fam0001326