V psychoterapii se klientské reakce na jednotlivá terapeutická sezení dlouhodobě považují za klíčový faktor ovlivňující úspěch terapie. Tyto reakce zahrnují různé aspekty od pocitů úlevy a objevení nových pohledů na sebe či na vztahy až po negativní zkušenosti, jako je emoční přetížení nebo pocit neúspěchu. Dřívější výzkumy se již zaměřovaly na jednotlivé zkušenosti klientů v psychoterapii, a na jejich vlivy na celkový terapeutický proces z kvalitativního pohledu. Ve studii, na které se podíleli i výzkumníci z INPSY/Centra pro výzkum psychoterapie, byl však použit dynamický síťový model, který umožňuje prozkoumat, jak spolu různé klientské reakce na terapeutické sezení navzájem souvisí a jakým způsobem se ovlivňují v průběhu času.
Autoři studie Tomáš Řiháček a Michaela Ladmanová z INPSY/Centra pro výzkum psychoterapie spolupracovali s kolegy Robertem Elliottem z univerzity v Glasgow a Jessem Owenem z Denverské univerzity. Rozhodli se pomocí dynamických síťových modelů prozkoumat, jak reakce klientů na terapeutická sezení ovlivňují a předpovídají další průběh a pokrok v psychoterapii. Jejich výzkum se soustředil na počáteční fáze terapie, konkrétně na reakce klientů během prvních pěti sezení. Autoři kombinovali data ze tří výzkumných vzorků, z nichž jeden z nich zahrnoval klienty s posttraumatickou stresovou poruchou a další dva pokrývali ambulantní pacienti. Poté výzkumníci analyzovali, jak se jednotlivé reakce navzájem ovlivňují v čase a jak předpovídají průběh terapie. Celkem bylo do výzkumu zahrnuto 123 klientů, kteří byli léčeni pomocí terapie zaměřené na emoce (emotion-focused therapy, EFT).
Distancování od vlastních myšlenek a sebepoznání jako klíčové reakce
Z výzkumu vyplynulo několik zásadních zjištění. Jedním z nejzajímavějších bylo to, že distancování od vlastních myšlenek, pocitů nebo vzpomínek, v předchozí studii považované za negativní faktor, hrálo v prvních sezeních pozitivní roli. Tento výsledek naznačuje, že krátkodobé emocionální distancování může pomoci klientům zvládat náročné emocionální situace, které mohou nastat například i během terapeutického sezení. Podle autorů se však jedná o komplexní konstrukt, který může mít v určitých podmínkách dopad pozitivní, avšak dlouhodobější distancování může vést k odpojení od vlastních emocí, a může tak bránit emocionálnímu zpracování.
Další klíčovým zjištěním bylo, že sebepoznání, které klienti v terapii zažívají, souvisí s řadou dalších pozitivních reakcí. Tento konstrukt odkazuje na momenty v terapii, kdy si klienti začnou uvědomovat nové aspekty svého já, své minulosti nebo svého současného chování. Například se zdá, že klienti lépe využívají nové poznatky o druhých lidech, pokud jsou doprovázeny novým nebo pozměněným pohledem na sebe sama. Zároveň tato reakce může zprostředkovávat vztahy mezi dalšími pozitivními reakcemi v psychoterapii. Sebepoznání tedy slouží jako důležitý „most“, který umožňuje klientům lépe zpracovat další terapeutické momenty a přispívá k pokroku v terapii. Na druhou stranu, pocit zapojení do terapie, který autoři očekávali jako klíčový faktor pro pokrok, hrál spíše marginální roli v celkové dynamice reakcí.
Výsledky výzkumu naznačují, že síťové modelování je slibným přístupem k analýze psychoterapeutických procesů, protože poskytuje nové vhledy do vzájemného propojení komplexních reakcí klientů na jednotlivých sezeních. Zároveň tato studie ukazuje, že detailnější porozumění tomu, jak klienti reagují na terapeutická sezení, může přinést cenné poznatky nejen pro klinickou praxi, ale i pro další výzkum zaměřený na zlepšování terapeutických přístupů. Autoři však zmiňují, že jedním z důležitých limitů studie je, že se zaměřovali pouze na prvních pět sezení, což brání zobecnění výsledků i na pozdější fáze terapie. Proto výzkumníci doporučují, aby budoucí výzkumy dále zkoumaly roli distancování a dalších reakcí v různých fázích terapie a aby se zaměřily na hlubší zkoumání těchto reakcí, zejména ve vztahu k různým typům klientů a ve specifických kontextech.
Doporučená citace
Řiháček, T., Elliott, R., Owen, J., & Ladmanová, M. (2024). The structure and dynamics of client session reactions: An exploratory longitudinal network analysis. Journal of Psychotherapy Integration, 34(2), 174–189. https://doi.org/10.1037/int0000331
