Nedávný článek Deníku N na téma závislosti na pornografii mimo jiné zmiňuje výsledky odborného studie, kterou publikovali výzkumníci psychologického pracoviště INPSY FSS MUNI. K jedné, řadě čtenářům skryté, ale z našeho pohledu zásadní věci cítíme potřebu se vyjádřit.
Článek Deníku N se zabývá závislostí na pornu, které se v INPSY věnuje laboratoř Psychologie médií a zdraví Lukase Blinky. Jeho tým zkoumá téma sexuality na internetu dlouhodobě a letos publikovali kvalitativní studii v časopise Frontiers in Psychiatry, tedy 5. nejcitovanějším open-access odborném časopisu z oblasti psychiatrie. Publikace nabídla podrobný vhled do vzniku a podoby závislosti prostřednictvím analýzy prožitků osob, které kvůli závislosti na pornu vyhledaly pomoc.
V čem shledáváme u článku Deníku N problém? Jednoduše řečeno nechává prostor k vyjádření pouze lidem s náboženským/křesťanským postojem, aniž by to explicitně zaznělo. Tyto lidi navíc prezentuje jako odborníky, přestože nejde o klinické psychology, psychiatry, sexuology, ani adiktology.
Článek cituje Michala Prívaru a uvádí jej jako terapeuta – už však nedodává, že Prívara je zároveň katolický kněz, jenž vystudoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Dále autorka článku oslovila studentku psychologie Táňu Rehákovou, která působí v organizaci NePornu jako koordinátorka e-koučů (lidí, kteří prošli závislostí a koučují pomocí emailové komunikace). Právě NePornu článek představuje jako „jedinou organizaci, která se specializuje výhradně na závislost na pornu“. Čtenář se zde ale už nedozví, že se jedná o křesťanskou organizaci zaujímající nekompromisní postoj vůči pornu.
Proč je podle nás důležité, aby nebyl hlas u tématu používání pornografie monopolizovaný náboženskými organizacemi? Nechceme tvrdit, že k věci nemají vyjadřovat či že například semi-religiozní přístup Anonymních sexholiků řadě lidí nepomohl (konec konců jsme o tom publikovali článek). Problém je především morálním odmítaní pornografie jako takové. Sledování pornografie se tak často dostává do konfliktu s náboženskými přesvědčeními. Osoby s tímto morálním konfliktem mají zesílenou tendenci se sami sebe vnímat jako závislí na pornu, ač se četných případech jedná o běžné uspokojování sexuálních potřeb s využitím obrazových podnětů. Nakonec i v článku citovaná 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí explicitně zmiňuje, že pokud je „problém“ u jedince primárně sycen náboženským postojem jeho či jeho okolí, měli bychom být zvláště opatrní s patologizací. Právě moralizování totiž může skutečnou závislost na pornografii vylučovat.
„Jedinci, kteří soudí své sexuální chování z náboženského nebo morálního hlediska, dívají se na něj nesouhlasně, nebo je trápí mínění či nesouhlas jejich okolí, nebo kteří mají vnímají znepokojení ohledně jiných důsledků svého sexuálního chování, se někdy mohou popisovat jako ‚závislí na sexu‘ či popisovat své sexuální chování jako ‚kompulzivní‘ apod. V takových případech je třeba pečlivě prozkoumat, zda je takové vnímání sebe sama výsledkem pouze vnitřních a vnějších odsudků, anebo zda máme důkazy, že je u jedince skutečně přítomna narušená regulace sexuálních potřeb či chování a další diagnostická kritéria Kompulzivní poruchy sexuálního chování.“
11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (přeloženo z anglického originálu)
Přehnané patologizace sledování pornografie či sexuality jako takové jsme si vědomi. A právě proto naše studie začíná a končí mírněním tzv. morální paniky, kterou vnímáme jako potenciálně škodlivou:
„Používání internetu k sexuálním účelům přináší různorodé příležitosti i účinky. Uživatelům internetu může prospět hledání sexuálních informací, sexuálních partnerů i prozkoumávání a naplňování vlastních sexuálních potřeb. […] Kritika přílišného užívání závislostní terminologie v souvislosti s běžným či nepatrně problematickým pornem je podle nás na místě.“
Blinka et al., 2022
Juniorní výzkumnice INPSY Jana Fikrlová je členkou týmu, který získal ocenění v prvním ročníku projektu Úřednický čin roku. Tým Ministerstva školství byl oceněný v kategorii Inovace ve službách veřejnosti za plán na zlepšení a sjednocení kvality vzdělávání budoucích generací učitelů.
Duševní onemocnění se často projevují specifickými příznaky, jejich rozpoznání však většinou není přímočaré. Symptomy se totiž mohou vyskytovat v různých kombinacích. Zároveň mohou být společné pro více duševních onemocnění (tzv. komorbidita). Můžeme si představit síť, kde vidíme jednotlivé příznaky a jejich vzájemnou provázanost. Strukturu této sítě lze metodologicky uchopit a pomocí analýzy rozklíčovat například to, jak jsou spolu provázané různé příznaky úzkosti a deprese. Právě tomu se věnovali Adam Klocek a Tomáš Řiháček v nové studii.
