Účinnost psychoterapie pod lupou aneb co ukázala síťová analýza

Duševní onemocnění se často projevují specifickými příznaky, jejich rozpoznání však většinou není přímočaré. Symptomy se totiž mohou vyskytovat v různých kombinacích. Zároveň mohou být společné pro více duševních onemocnění (tzv. komorbidita). Můžeme si představit síť, kde vidíme jednotlivé příznaky a jejich vzájemnou provázanost. Strukturu této sítě lze metodologicky uchopit a pomocí analýzy rozklíčovat například to, jak jsou spolu provázané různé příznaky úzkosti a deprese. Právě tomu se věnovali Adam Klocek a Tomáš Řiháček v nové studii.

Cílem výzkumné dvojice z Centra pro výzkum psychoterapie/INPSY bylo posouzení účinnosti komplexní psychodynamické léčby, a to pomocí síťové analýzy, která se zaměřovala na komorbiditu duševních onemocnění. Konkrétně zkoumali, jak se u zúčastněných proměnila duševní pohoda a příznaky úzkosti a deprese poté, co absolvovali multikomponentní léčbu. Tato komplexní léčba se skládala z různých forem psychoterapie (převážně skupinové, ale také hudební a jiné).

Autoři posuzovali účinnost léčby nejen tradičním způsobem, tedy porovnáním hodnoty přítomných příznaků před léčbou a po ní. Zkoumali také změny ve vzájemně propojené síti symptomů pomocí síťové analýzy. Vzorek zahrnoval 448 pacientů a pacientek, kteří*ré se léčili*y na sedmi klinikách v Česku, většinou s onemocněními úzkostného charakteru.

Byla komplexní léčba účinná?

Výsledky naznačují, že po léčbě došlo u většiny pacientů k pozitivním změnám v pozorované depresi, úzkosti a psychické pohodě, přičemž případy zhoršení byly minimální.

Co odhalila síťová analýza?

Výzkum umožnil lepší diferenciaci aspektů duševní pohody a klíčové bylo zjištění, že se po léčbě snížila komorbidita projevů obou duševních onemocnění. Multikomponentní léčba pomohla oslabit provázanost symptomů deprese s úzkostí, což naznačuje snížení komorbidity (tedy přítomnosti více onemocnění). Zdá se, že pacienti po léčbě lépe rozuměli svým symptomům, které byly mezi sebou méně propletené.

Výsledky dále naznačují, že s efektivitou psychoterapie to není tak jednoduché a záleží, z jaké perspektivy se na celou věc člověk dívá. Před začátkem léčby byly identifikovány čtyři skupiny symptomů: deprese, úzkost, pozitivní přístup a aktivita. Po léčbě se tyto skupiny výrazně změnily. Příznaky deprese ustoupily, a naopak se zvýšily symptomy spojené s duševním blahem a úzkostí. Na jednu stranu můžeme říci, že depresivní příznaky jsou obecně považovány za problematičtější než úzkostné příznaky. Nahrazení silně propojené depresivní struktury silnou úzkostnou strukturou symptomů pak může naznačovat účinnost této formy léčby. Na druhou stranu, právě přítomnost silnějšího provázání symptomů úzkosti mezi sebou po léčbě může naznačovat i potenciální neúčinnost léčby. Symptomy úzkosti vykazovaly určitou odolnost vůči změnám (na rozdíl od depresivních symptomů).

Porovnání stavu pacienta před léčbou a po ní naznačuje podporu pro účinnost komplexní psychoterapie. Detailní zobrazení konkrétních změn v interakcích symptomů však přináší hlubší pochopení a může odhalit nové, mnohdy i protichůdné poznatky. Autoři podněcují k dalšímu zkoumání dlouhodobých účinků multikomponentní léčby a rozvoje symptomů a zejména k používání síťové analýzy i v tomto typu výzkumu. Následná zjištění mohou vést k hlubšímu porozumění, jak tento způsob léčby funguje na úrovni symptomů, a sloužit jako zpětná vazba k eventuálnímu zkvalitnění poskytovaných služeb.

Klocek, A., & Řiháček, T. (2023). A multicomponent psychodynamic treatment for comorbid disorders: a baseline and post-treatment network comparison. Counselling Psychology Quarterly, 1–26. https://doi.org/10.1080/09515070.2023.2292212