Zatímco v poválečné západní Evropě se v 60. a 70. letech rozvíjela sexuální revoluce, evropské země ovládané komunistickými režimy zůstávaly konzervativnější a restriktivní vůči sexuálnímu vyjádření. Přesto někteří výzkumníci naznačili, že socialistický režim mohl paradoxně přispět k určité formě sexuální revoluce, zvlášť díky ekonomické nezávislosti žen. Gabriela Gore-Gorszewska se jako autorka své nové studie zaměřila na zkoumání toho, jaký vliv měly socialistické normy, především pak oficiálně proklamovaná genderová rovnost, na vnímání a vyjadřování sexuality ženami v jejich soukromí.
Gabriela Gore-Gorszewska realizovala studii ve spolupráci s jedním z nejvýznamnějších výzkumníků sexuality Aleksandarem Štulhoferem ze Záhřebské univerzity. Výzkum přináší pohled na životní příběhy starších žen v Polsku a Chorvatsku a odhaluje, jak socialismus ovlivnil jejich víru v rovnost a vědomí vlastní sexuality. Výzkum zahrnoval hloubkové kvalitativní rozhovory s 35 ženami ve věku od 65 do 93 let. Rozhovory zahrnovaly témata jako partnerská a sexuální historie, postoje k sexualitě ve starším věku a vliv životních podmínek na jejich sexualitu.
Rovnost pouze na papíře
Navzdory oficiálně deklarované genderové rovnosti se životy většiny dotazovaných žen řídily tradičními genderovými rolemi a konzervatismem v oblasti sexuality. Častým tématem bylo „sex-negativní“ rodinné prostředí, kde byly mladé dívky vedeny k tomu, aby chápaly sexualitu jako nebezpečnou a rizikovou oblast života. Toto prostředí zahrnovalo například zamlčování informací o těle a sexualitě, kdy se matky dotazovaných žen často vyhýbaly diskuzím o menstruaci a sexuálních záležitostech, nebo je prezentovaly jako něco hanebného. Tyto faktory měly dlouhodobý vliv na postoje k tělu, intimním vztahům a vlastní hodnotě dotazovaných. Mnoho žen také uvedlo, že jejich manželství byla charakterizována nerovností a omezováním sexuální autonomie. Někteří manželé byli autoritářští a jejich přístup k sexu se zaměřoval pouze na uspokojení vlastních potřeb a omezení sexuálních aktivit svých manželek.
Láska a rebelie jako cesta ke spokojenější sexualitě
Na druhou stranu několik žen uvedlo, že nalezení milujícího a respektujícího partnera významně změnilo jejich pohled na sexualitu. V těchto případech vztahy založené na rovnosti a vzájemné podpoře pomohly ženám získat větší kontrolu nad vlastním životem a vědomí vlastní hodnoty, což naznačuje, že individuální vztahy mohou překonat společenské a kulturní bariéry. Druhým způsobem, který autoři identifikovali jako pozitivní pro vývoj sexuality žen, byla rebelie. Některé ženy se rozhodly aktivně vzdorovat „sex-negativním“ normám a hledaly způsoby, jak si užívat sexualitu podle svých vlastních podmínek, což přispělo k jejich sexuálnímu prožívání.
Studie zdůraznila, že skutečná genderová rovnost v soukromí žen během socialismu v Polsku a Chorvatsku zůstala převážně nedosažená. V soukromé sféře přetrvávaly tradiční hodnoty a patriarchální normy, které zásadně ovlivnily intimní život žen. Zároveň ale výzkum zdůrazňuje, že podpůrný a rovnocenný vztah může mít transformační vliv na ženskou sexualitu. Výsledky tak zdůrazňují, že ženská sexualita není jen pasivním odrazem dominantních společenských norem, ale komplexním procesem vyjednávání osobních, rodinných, partnerských a komunitních očekávání a socioekonomických tlaků v různých oblastech jejich života. Tyto poznatky mohou být využity pro podporu zlepšení genderové rovnosti a sexuální výchovy i v dnešní době a reflexe minulých režimů nám může pomoci pochopit, že formální prohlášení nestačí – skutečná změna vyžaduje systematickou podporu v praxi.
Doporučená citace:
Gore-Gorszewska, G., Štulhofer, A. (2024). The Myth of Gender Equality? Older Women’s Narratives on Sexuality Under State Socialism. Sexuality & Culture, 28, 2698–2719. https://doi.org/10.1007/s12119-024-10250-y