Současný výzkum v oblasti psychoterapie se často zaměřuje na měření změn, které klienti zažívají během terapie. Nejčastěji se k tomu využívají tzv. nepřímé (pre-post) měřící metody, které porovnávají výsledky klientů získané před a po terapii. Tento přístup ale může být problematický, například pokud počáteční měření nejsou dostupná. Z toho důvodu se vynořuje alternativní přístup, který se snaží měřit změnu v psychoterapii přímo na základě retrospektivního posouzení klientů, tedy pouze na prostřednictvím jednoho přímého měření. Nová studie, na které se podíleli i členové INPSY/Centra pro výzkum psychoterapie, zkoumá vhodnost tohoto přístupu pomocí psychometrického ověření české verze Dotazníku osobních změn (Q-PC), který přímo zachycuje klientem vnímané změny po absolvování psychoterapie.
Na studii se podíleli naši členové Tomáš Řiháček a Hynek Cígler a nynější studentka magisterské psychologie na FSS Kateřina Macková. Autoři se rozhodli zhodnotit, zda je česká verze Q-PC vhodným nástrojem pro přímé měření změny v psychoterapii. Studie zahrnovala dvě skupiny účastníků: klinický vzorek klientů skupinové terapie (N = 222) a kontrolní neklinický vzorek (N = 167). Klinickým klientům byl dotazník Q-PC poskytnut po šesti a dvanácti měsících po ukončení terapie, zatímco neklinická skupina vyplňovala dotazník jednorázově.
Spolehlivý nástroj, ale má háček: Fenomén pozitivního zkreslení změny
Autoři zjistili, že Q-PC má ve své české verzi dobrou validitu a spolehlivost, přičemž dotazník vykazuje v čase konzistentní jednodimenzionální strukturu. To prakticky znamená, že taková struktura dobře odráží změny, které klienti sami vnímají po terapii, a zároveň umožňuje srovnání velikosti změn mezi různými obdobími po terapii. Výsledky dotazníku byly také srovnatelné i s častěji používanými nepřímými měřícími nástroji změny. Zároveň byla u Q-PC metody nalezena excelentní citlivost vůči změně oproti jiným měřícím nástrojům změny. To znamená, že pomocí Q-PC bylo možné spolehlivěji klasifikovat klienty, u kterých došlo po terapii ke změně, než u nepřímých měřících nástrojů.
Autoři dále předpokládali, že by se u přímého retrospektivního měření mohl objevit fenomén pozitivního zkreslení změny (positive change bias). To znamená, že při retrospektivním zamýšlením se nad změnami po psychoterapii mohou mít klienti tendenci uvádět pozitivní změny, i když žádné nenastaly. Výzkum na neklinickém vzorku tuto hypotézu potvrdil, jelikož lidé, u nichž se v průměru neočekávala změna, uvedli malou míru pozitivní změny při použití Q-PC. Autoři navrhují možná vysvětlení související například se sociální žádoucností, jsou podle nich ale potřeba replikační studie pro potvrzení tohoto efektu. I přesto však výsledky slouží jako předběžné prozkoumání tohoto efektu a jeho potenciálního vlivu na retrospektivní měření změny.
V závěru autoři doporučují další výzkum, který by ověřil použitelnost Q-PC v různých terapeutických a kulturních kontextech, stejně jako dlouhodobou stabilitu měření. Q-PC se však jeví jako validní a spolehlivý nástroj pro měření změn i v českém prostředí. Může tak sloužit k doplnění tradičního nepřímého měření změn, zejména v situacích, kdy by retrospektivní měření mohlo přinést přesnější pohled na vnímání pokroku u klientů.
Doporučená citace:
Řiháček, T., Macková, K., & Cígler, H. (2024). Direct retrospective measurement of therapeutic changes: an example using the Czech version of the Questionnaire of Personal Changes (Q-PC). Psychotherapy Research, 1–14. https://doi.org/10.1080/10503307.2024.2370357
