V dnešní době jsou digitální technologie a obrazovky pevnou součástí našeho každodenního života – ať už jde o práci, komunikaci nebo zábavu. Mezi způsoby trávení volného času, které dlouhodobě přitahují pozornost odborníků i veřejnosti, patří hraní počítačových her a hazardní hry/gambling. Pokud však tyto aktivity ztratí zdravé hranice a stanou se nekontrolovatelnými, mohou nabýt podobu tzv. návykové poruchy. Studie, které by se zaměřily na souběh obou problémových chování a jejich spojitost s psychickými potížemi, jsou stále vzácné – zejména v reprezentativních vzorcích běžné populace. Aktuální studie publikovaná v Nordic Journal of Psychiatry, na kterém se podílel i náš Lukas Blinka, však nyní tuto mezeru pomáhá zaplnit.
Autorský tým ve složení Kristīne Ozoliņa, Inese Gobiņa, Anda Ķīvīte-Urtāne a Lukas Blinka se rozhodl prozkoumat, jak rozšířené je problematické hraní videoher a gambling v Lotyšsku a zda jsou spojena s depresí a úzkostnou poruchou. Zajímalo je také, zda kombinace obou problémových chování představuje vyšší riziko psychických potíží než každé z nich samostatně. Autoři pracovali s daty z reprezentativního průzkumu, který v roce 2018 zahrnul 4 912 lotyšských respondentů ve věku 15–64 let.
Dvě tváře hraní a sázení: ochrana před stresem, nebo cesta k depresi a úzkosti?
Výsledky ukázaly, že 2,7 % vzorku splňovalo kritéria pro problematické hraní videoher, 3,7 % trpělo problémovým gamblerstvím a 0,8 % vykazovalo obě chování současně. Tyto problémy byly výrazně častější u mužů než u žen a u mladších lidí – zejména ve věku 15–24 let. Jedním z hlavních zjištění studie je, že lidé s problematickým hraním nebo gamblerstvím měli přibližně třikrát vyšší šanci výskytu deprese a úzkosti oproti zbytku populace. Autoři tento vztah vysvětlují mimo jiné tím, že deprese a úzkost mohou být jak rizikovými faktory, tak i důsledkem problematického hraní – vytvářejí bludný kruh, kdy se jedinec snaží zlepšit svou náladu hraním nebo sázením, což ale dlouhodobě jeho stav může zhoršovat, pokud nad tímto chováním ztratí kontrolu.
Zajímavým zjištěním je, že kombinace obou problémových chování nezvyšovala pravděpodobnost deprese či úzkosti více než každé chování zvlášť. Autoři spekulují, že tyto aktivity mohou být do určité míry zaměnitelné – například když se jedinec nabaží jedné aktivity, přesune se ke druhé, čímž se vyhne některým negativním dopadům, které by plynuly z intenzivního zaměření pouze na jednu. Toto zjištění je důležité při tvorbě preventivních a intervenčních programů – ukazuje totiž, že i „přepínání“ mezi problémovými chováními může být rizikové. Na druhou stranu bylo zjištěno, že lidé, kteří hráli nebo sázeli rekreačně, bez známek problémového chování, měli nižší míru deprese a úzkosti než ti, kdo tyto aktivity vůbec neprovozovali. Vysvětlením může být pozitivní vliv kontrolované zábavy na náladu, odbourávání stresu a posilování sociálních kontaktů.
Autoři ve svém závěru upozorňují na nutnost sledovat nejen samostatné problematické hraní a gamblerství, ale i jejich možné kombinace. Zdůrazňují také potřebu dalších výzkumů, které by se zaměřily na rozdíly mezi online a offline formami těchto aktivit, specifické typy her a motivace hráčů. Přesto však studie přináší důležité poznatky pro oblast veřejného zdraví a duševní pohody – a to nejen v Lotyšsku.
Doporučená citace:
Ozoliņa, K., Gobiņa, I., Ķīvīte-Urtāne, A., & Blinka, L. (2025). Problematic gaming, problem gambling: co-occurrence and association with depression and generalised anxiety disorder among working-age adults in Latvia. Nordic Journal of Psychiatry, 79(4), 297–302. https://doi.org/10.1080/08039488.2025.2494838
