Důvěra je klíčovou součástí mezilidských i společenských vztahů. Dosavadní výzkumy naznačují, že proces budování důvěry zahrnuje jak afektivní, tak kognitivní složky. Přesto zůstává otázkou, jak se emoce a kognice podílejí na utváření důvěry u dospívajících, a to jak ve vztazích s druhými lidmi, tak vůči politickému systému. Nová kvalitativní studie zkoumala, jak si adolescenti ze Srbska, Itálie a Česka utvářeli tyto dva typy důvěry během pandemie Covidu-19.
Na studii se podíleli výzkumníci a výzkumnice ze světových univerzit včetně Jany Fikrlové a Lenky Štěpánkové z INPSY. Autorský tým se rozhodl prozkoumat, zda a jak se liší utváření dvou různých typů důvěry – interpersonální a politické. Uskutečnili fokusní skupiny s 88 participanty ve věku 11-19 let. Ke zjištění vzorců souvisejících s budováním důvěry použili reflexivní tematickou analýzu.
Zjištěné dimenze:
- Afektivní: péče, podobnost a reciprocita
- Kognitivní: znalosti, odbornost, kompetence a kritičnost
Afektivní složka hraje větší roli v mezilidské důvěře, kognitivní složka v politické
Z rozhovorů vyplývá, že zatímco afektivní dimenze převládala v mezilidské důvěře, kognitivní byla výraznější u důvěry politické. Obě složky se však do určité míry promítaly do obou typů důvěry. Člověk tak může v různých oblastech současně důvěřovat i nedůvěřovat téže blízké osobě nebo politické autoritě na základě různých afektivních a kognitivních základů.
Interpersonální důvěru účastníci vnímali jako obousměrnou, kdy odpovědnost za důvěru sdílejí obě strany vztahu. Naproti tomu politická důvěra byla vnímána jako jednosměrná – dospívající neuvažovali o svém vlastním vlivu na chování politických autorit ani neočekávali, že by politické autority měly jejich (ne)důvěru opětovat.
Důvěra založená na afektivní dimenzi se rozvíjela skrze společnou minulost, sdílené zážitky a emoční blízkost. U symetrických vztahů jako je přátelství hrála důležitou roli podobnost, kompatibilita a reciprocita, pro asymetrické vtahy (např. s rodiči) byla zásadní péče, pomoc a vnímavost.
Když interpersonální důvěra zastoupí tu politickou
V situaci krize, kterou byla pandemie Covidu-19, byl kladen větší důraz na kognitivní složku politické důvěry. Když dospívající ztratili důvěru v politické autority kvůli jejich neuspokojivému zvládání krize, začali se místo toho více spoléhat na vlastní kritické myšlení nebo hledali informace u svých blízkých. Ti pro ně byli nejen důvěryhodným zdrojem informací, ale poskytovali jim také emoční podporu. Interpersonální důvěra tak sloužila jako kompenzační mechanismus v době otřesu důvěry v politiky a politický systém.
Aspekty afektivní dimenze důvěry byly nalezeny u dospívajících napříč všemi zkoumanými zeměmi. Důvěra v členy rodiny byla obzvláště výrazná v Srbsku. Italští dospívající kromě vyjadřování emocionální stránky při budování politické důvěry vykazovali největší kritičnost ze všech zemí. Čeští dospívající vnímali kritičnost jako ocenění hodnou.
Studie ukazuje, že utváření důvěry u dospívajících není jednoduchý nebo jednoznačný jev. Mladí lidé kombinují afektivní i racionální složky v rozhodování, kdy a komu budou důvěřovat. Zjištění tohoto výzkumu nabízejí užitečné postřehy pro vedení komunikace autorit a členů rodiny s dospívajícími během budoucích krizí.
Doporučená citace:
Đorđević, A., Fikrlová, J., Ćeriman, J., Padoan, E., & Štěpánková, L. (2025). Affective and cognitive dimensions of building interpersonal and political trust in Adolescence: a Qualitative study. Youth & Society, 00(0), 1–21. https://doi.org/10.1177/0044118x251323908
