Docentka Anna Ševčíková vystudovala jednooborovou magisterskou psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Následně přešla na doktorské studium na Masarykovu univerzitu. Obdržela doktorát ze sociální psychologie a později se habilitovala ve vývojové psychologii. V současnosti vede Institut pro psychologický výzkum (INPSY) na FSS MUNI a letos získala Cenu rektora za dlouhodobě vynikající výsledky ve výzkumu v oblasti společenských a humanitních věd.
Ve výzkumném psychologickém institutu působíte jako vedoucí. Co to obnáší?
Obnáší to obecně spoustu práce a zodpovědnosti za to, kam směřuje výzkum i institut, jaké výzkumné aktivity podporovat, kde pro ně nacházet podporu a podobně. Je to i zodpovědnost za to, aby se vychovávaly nové generace výzkumníků a výzkumnic. Zároveň se snažíme přemýšlet nad dalšími tématy, které nemáme v psychologii moc postihnuté, třeba role psychologie v otázkách změny klimatu.
Nyní máte rozjeté dva projekty, jeden se týká internetu a druhý psychologie zdraví.
Jsem zapojená do jednoho projektu, který se věnuje tomu, jak digitalizace mění zapojení starších lidí na pracovním trhu. Snažíme se rozpracovat, jaký má digitalizace vliv na duševní zdraví osob ve starším věku, kteří jsou stále na pracovním trhu a podobně. Digitalizace může být svým způsobem i přínosem pro starší lidi a umožní jim například na tom trhu déle setrvat. Mohou totiž třeba pochybovat, zdali na práci ještě mají fyzicky. Digitalizace jim může umožnit překonat omezení, která souvisí se zdravím a tělesným a psychickým fungováním.
Jak chcete vliv digitalizace zjišťovat?
Nyní se snažíme zmapovat, co se doposud zjistilo a co se zkoumalo, děláme tedy obsáhlou rešerši. Poté máme naplánované aktivity a to uvidíme, jestli bude projektová podpora zajištěná, jestli budeme úspěšní a získáme na sběr dat prostředky. Ono je to totiž velmi široké téma. A my se tedy nyní zabýváme první částí a tou je právě rešerše.
Nedávno vám skončil tříletý projekt o sexualitě starších osob.
Ano, tento projekt je ukončený a uzavřený a myslím, že se nám tam mnohé věci povedly.
V rámci projektu jste publikovali 7 studií a dostali ocenění Grantové agentury České republiky.
No, bylo to zhodnocení výsledků a zdálo se jim, že jsme ten projekt vyřešili pěkně. Podařilo se nám nahlédnout pod pokličku sexuálního života mnoha lidí v pozdější fázi středního věku. Naše myšlenka byla, že se možná jedná o novou generační zkušenost starších lidí ve smyslu, že tím, jak se prodlužuje naděje na dožití, tak starší lidé setrvávají v partnerském vztahu déle než předchozí generace. A my jsme se chtěli podívat, co to vlastně obnáší. Zrealizovali jsme mimo jiné kvalitativní studii, která mapovala roli sexuality nebo sexu ve starším věku a myslím, že se nám podařilo jedinečně poukázat na význam sexu a na to, jak starší lidé sexu rozumějí, co jim dává anebo proč je pro ně důležitý.
A proč je důležité, co jim to dává?
Zachytili jsme několik aspektů. Když žijete nadále sexuální život, tak to samo o sobě přináší určité informace. Jedna je, že vlastně máte partnera, který vás v životě doprovází. A druhá je, že je to v podstatě zdroj pro potvrzení si partnerské výlučnosti. A nakonec může být sexuální aktivita i jakýmsi indikátorem, že jste "pořád mladí", že žijete jako doposud. Což ale může být spojené s různými ageistickými předsudky (předsudky nahlížející na starší osoby jako na méně schopné, pozn. red.) a nároky, které sami na sebe mohou starší lidé klást. Pokud se je pak nedaří naplňovat, mohou nároky ovlivnit prožívání starších osob. V neposlední řadě může být sex zdrojem požitku a příjemných emočních i fyzických pocitů.
Sbírali jste i data z online poraden. O čem byla tahle studie?
Ano, zkoumali jsme i koncepty, se kterými starší lidé operují. Pro některé je sexualita klíčová, protože mají pocit, že bez toho nemohou být na případném sňatkovém trhu atraktivní - kdyby třeba nebyli schopni performovat. To je velmi zajímavé, protože touto optikou jsme zatím na sexualitu starších lidí nenahlíželi.
Asi nejdiskutovanějším problémem v oblasti sexuality u starších lidé je erektilní dysfunkce, že?
Ano, ale těch problémů nebo překážek je tam vlastně mnohem více. S věkem se zvyšuje šance, že se erektilní potíže objeví. V tom mají muži nevýhodu oproti ženám, které chodí na pravidelné gynekologické prohlídky. Muži často s takto citlivou problematikou pomoc nehledají a ani na to nemusí být zvyklí. Poté mají třeba tendenci tyto problémy zapírat, anebo se následně sexuálnímu životu vyhýbat.
Což potom ovlivňuje jako další aspekty jejich života.
Přesně tak. Mně přijde zajímavé, že se poté o těchto problémech dozvídáme ze strany partnerek. Protože se to samozřejmě dotýká partnerského fungování a ženy to začnou sledovat a přemýšlet nad tím, proč s nimi jejich partner nespí a jestli není chyba v nich, jestli už mu nepřijdou atraktivní, že pro něj nejsou dostatečné a podobně.
Hledají tedy chybu v sobě.
Myslím, že ano. Ten problém na straně partnera, za který se asi nepatrně stydí, nechce ho řešit nebo připustit, vlastně může vytvářet situaci, kdy se ženy ptají, jak svého partnera dostat do sexuální poradny nebo jak mu pomoci, i když vlastně partner sám vůbec nechce nebo se o tom nechce ani bavit.
Muži tedy mohou sami sebe vnímat jako méněcenně, protože už jim sexuální aktivita nejde tak jako dříve?
Ano, pak máme ale muže, kteří jsou otevření a rovnou používají internet k sondování terénu a toho, kam se mohou se svými problémy obrátit. Internet právě tento prostor k hledání nabízí a je zajímavé, že se k němu dostávají muži, kteří již vyčerpali všechny ostatní možnosti pomoci, které byly neúspěšné. Internet je poté takovou poslední instancí, kde zjišťují, co ještě mohou udělat, vyzkoušet, najít někoho ve stejné situaci a podobně.
A může být vyhýbání se sexu způsobeno i tím, že muži mohou vnímat jako plnohodnotnou sexuální aktivitu pouze koitus, tedy styk penisu a vagíny? Že pokud nemohu performovat v tomto směru, tak radši vůbec?
Patrně na tom něco je. Je tu obrovský, řekněme předsudek, u lidí 50+ a to nejen v Česku, že když si představí sex, tak je to konkrétně koitus a další aktivity jsou spíše doprovodné. Pak pro ně může být složité si přerámovat podobu partnerského sexu. Někteří to ale dělají, v jiné studii se zase ukázalo, jak z toho samotní muži profitují a jak jsou rádi, že si dokázali pohled a představy o sexu překopat. Jsou vděční, že mají nadále bohatý intimní život, i když třeba všechno nefunguje tak jako dříve. To ale neplatí u všech.
Jak toto rozšíření repertoáru nebo otevřenost k novým aktivitám vnímají ženy?
Ty to kvitují. Často jim totiž samotný koitus nic moc nepřinášel, proto jim nevadilo o něj přijít. Najednou více aktivit v širším měřítku může přinášet více uspokojení a je to více v souladu s jejich představou o sexu. Mohou mít tedy konečně pocit, že je myšleno i na ně a na jejich potřeby. Když už nebyl možný ten dosavadní partnerský sex, tak vlastně řekly, že jim to nevadí, protože doposud jim ten sex nic nepřinášel. A teď mohou být najednou více spokojené a vnímat, že jsou do sexuálního aktu zahrnuty i ony.
Tedy že sex není pouze o uspokojení muže, ale i jejich touhy a uspokojení je nevyhnutelnou součástí sexuální aktivity. Jak jste se dostala ke zkoumání sexuality ve starším věku?
Ta story zatím je velmi jednoduchá. Já jsem se věnovala problematice používaní internetu pro sexuální účely. Je hodně probírané téma pornografie u dospívajících, jaký má pornografie vliv a podobně. Já jsem pak udělala takový skok, jaký může mít pornografie vliv ne u dospívajících, ale právě u starších lidí, jak může být přínosný či nepřínosný. Internet je specifický, je dostupný, anonymní, můžete vyhledávat, co chcete, a dnes už je i přijatelné ho využívat pro sexuální účely. Přináší novou rovinu, jak obohatí nebo jak působí na partnerský sexuální život nebo na sex starších lidí. Starší lidé doposud internet nevyužívali tolik a do teď převládá představa, že jsou starší lidé asexuální či že je sex v pozdní dospělosti tabu. Internet je ale právě skvělým prostředkem, místem, kde díky anonymitě lze překonávat tabuizovaná témata, kde se starší lidé mohou ve své sexualitě rozvíjet, podělit se o ni i řešit případné obtíže a výzvy.
