Sjednocení paradigmat měření vazby od raného dětství do dospělosti

Co je to vazba?

Teorie vazby (anglicky attachment), kterou formuloval britský psycholog John Bowlby, se zabývá tím, proč a jak si děti od narození vytvářejí citové pouto ke svým pečovatelům, typicky rodičům a blízkým rodinným příslušníkům. Rozvoj vazby je pro malé děti instinktivní a nezbytný pro jejich přežití a emocionální rozvoj (Bowlby, 1982). Vazbové figury, tedy osoby, ke kterým si dítě vytváří vazbu, se stávají centrálními postavami v jeho životě, protože mu poskytují pocit bezpečí a jistoty. Děti na základě svých zkušeností pak dokážou rozlišovat, které z těchto osob jsou pro ně významnějším zdrojem uspokojení vazbových potřeb a budou s nimi vyhledávat kontakt častěji. Vedle primárních figur, kterými jsou obvykle matky, si děti utvářejí i další vazbové vztahy. Tyto vztahy mohou mít pro dítě stejnou či menší důležitost, čímž si vytvářejí tzv. vazbovou hierarchii. Tuto pomyslnou hierarchii tvoří další pro dítě významné osoby, jako je otec, prarodiče, a někdy i klíčoví pečovatelé z institucionální péče, např. učitelky a učitelé nebo chůvy. Vazbová hierarchie umožňuje dítěti lépe se orientovat v sociálním světě a naplňovat své potřeby prostřednictvím různých vztahů.

Raný výzkum vazby, realizovaný americkou psycholožkou Mary Ainsworthovou v 70. letech 20. století, vymezil rozdíly v chování dětí během pozorovaného odloučení od matky. Na základě těchto pozorování Ainsworthová vytvořila typologii vazby, která zachycuje odlišnosti v chování dětí podle toho, jak vyhledávají kontakt s vazbovými figurami v situacích stresu a jak účinně je tento kontakt dokáže uklidnit. Pozdější výzkumy, které kromě pozorování využívaly i jiné metody měření vazby, ukázaly, že se vazbová hierarchie v průběhu let specificky mění. V dětství se děti soustředí hlavně na rodiče a prarodiče jako na zdroje bezpečí a podpory, avšak v dospívání a dospělosti se tato orientace mění a lidé se stále více opírají o vlastní přátele a partnery. Významnou roli hrají také různé typologie vazby a individuální rozdíly mezi lidmi, které formují specifické trajektorie vývoje. Výzkum vazbové hierarchie napříč různými vývojovými etapami zůstává i nadále plodným a aktivním výzkumným polem.

Měření vazby

Metody měření vazby se během uplynulých desetiletí výzkumu výrazně proměnily. Zatímco dlouho byla hlavní technikou sběru dat zpravidla pozorování dětí, v 80. letech minulého století byly vyvinuty nové metody zaměřené na posuzování vnitřních vazbových reprezentací. Tyto nové přístupy zahrnují jak sebeposuzovací škály (dotazníky), tak i semi-projektivní materiály. Přechod od hodnocení behaviorálních projevů k posuzování kognitivních reprezentací, jako jsou očekávání, jistota nebo důvěra vůči vazbovým figurám, umožnil rozšířit výzkum vazby i na adolescenty a dospělé. Tento posun také otevřel dveře ke zkoumání vývoje vazbové hierarchie a dalších souvisejících témat.

V rámci našeho výzkumného záměru plánujeme měřit vazbu k matce u dětí ve věku 4–10 let pomocí české adaptace metody Dokončování vazbových příběhů. Tato metoda vychází z původního nástroje Attachment Story Completion Task, v němž děti dotvářejí příběhy na základě neúplných scénářů. Příběhy zachycují situace z každodenního života (např. rozbité koleno, zlý sen) a mají simulovat běžné stresory, které vyvolávají vazbové chování či potřeby, jako je vyhledávání blízkosti rodičů nebo útěchy. Měření probíhá formou hry s malými figurkami (tzv. igráčky) v různých situacích. Cílem našeho výzkumu je nejen metodu pro české prostředí adaptovat, ale také vyvinout nový systém skórování pro odpovědi na tyto příběhy a ověřit jeho psychometrické vlastnosti na základě statistických analýz. Dalším cílem je vývoj nové metody, která by byla schopna zachytit vazbovou hierarchii v daném vývojovém období a která by podobně jako Dokončování vazbových příběhů využívala hry s figurkami a hracími plochami, aby byla pro děti atraktivní a zábavná.

Pro adolescenty a mladé dospělé plánujeme vycházet z nejužívanější sebeposuzovací metody Experiences in Close Relationships – Relationship Structure (ECR), která měří vazbu ve vztazích k různým osobám prostřednictvím dvou hlavních dimenzí: vazbové vyhýbavosti a vazbové úzkostnosti. Dotazníkové posuzování vazby je zavedenou metodou pro výzkum mezi dospělými a adolescenty.. V rámci projektu se chystáme pro české prostředí připravit novou variantu dotazníku, který by umožňoval srovnat vazbu napříč vztahy k různým vazbovým osobám (tedy nejen k matce, otci, přátelům, partnerům, ale i sourozencům apod.).

Cíle projektu

Tento projekt si klade za cíl rozvinout porozumění procesu formování a měření vazby od raného dětství po ranou dospělost a poskytnout tak důležité nástroje pro další výzkum citové vazby v českém prostředí. Konkrétně přispěje k následujícím oblastem:

1. Rozvoj a adaptace metod: Vyvinout a adaptovat měřicí nástroje pro hodnocení vazby u českých předškolních dětí, adolescentů a mladých dospělých.
2. Zkoumání vztahu mezi vazbou a její hierarchií: Prozkoumat, jak se mění vazbová hierarchie a jak souvisí s kvalitou vazby v různých vývojových obdobích.
3. Zajištění psychometrických vlastností: Zajistit, aby měřicí nástroje měly dostatečnou validitu pro použití v českém kontextu.

Výzkumný tým

Výzkumný tým projektu Sjednocení paradigmat měření vazby od raného dětství do dospělosti se skládá z odborníků a studentů pod vedením doc. Mgr. Lenky Lacinové, Ph.D. Jedná se jak o odborníky z oboru psychometriky, tak i vývojové psychologie.

Hlavní členové týmu

doc. Mgr. Lenka Lacinová, Ph.D.

Vedoucí týmu a výzkumník na Institutu pro psychologický výzkum, FSS MU. Zabývá se longitudinálním výzkumem vývoje v adolescenci a raném dětství, a také vztahy vazby v průběhu životního cyklu. Zodpovědná za vedení týmu, organizaci sběru dat, interpretaci výsledků a publikace​​.

doc. Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D.

Výzkumník na Institutu pro psychologický výzkum, FSS MU, člen redakční rady časopisu Testfórum. Zaměřuje se na výzkumnou metodologii, statistiku a kognitivní aspekty odpovědí na otázky. V projektu je zodpovědný za konceptuální práci, analýzy a publikace​​.

Mgr. Hynek Cígler, Ph.D.

Výzkumník na Institutu pro psychologický výzkum, FSS MU a šéfredaktor psychometrického časopisu Testfórum. Zabývá se psychologickou metodologií a hodnocením, zvláště v modelování latentních proměnných. V projektu zodpovídá za konceptuální práci, analýzy a publikace vybraných výzkumných úkolů​​.

Mgr. Dana Seryjová Juhová
Doktorandka na Institutu pro psychologický výzkum, FSS MU. V projektu zodpovědná za konceptuální práci, sběr dat, komunikaci s respondenty a řízení studentů​​.

Mgr. Štěpán Kaňa

Doktorand na Institutu pro psychologický výzkum, FSS MU. V projektu zodpovědný za konceptuální práci, sběr dat, kódování dat​​.

doc. Tomotaka Umemura, Ph.D.

Docent na University of Hiroshima, Japonsko. Jeho výzkumné zájmy zahrnují vývoj vazby od dětství do dospělosti a roli kultury v lidském vývoji. Spolupracuje na konceptuální práci, analýzách a publikacích​​.