Pandemie koronaviru byla velmi specifickým obdobím, které představovalo vážnou hrozbu pro duševní zdraví a psychosociální pohodu lidí. Mezi nejzranitelnější skupiny patřili dospívající, protože se museli vypořádat s narušením vývoje ve více oblastech (vztahy s vrstevníky, fungování rodiny a vzdělávání). Zároveň značné rozdíly mezi dospívajícími vyplývaly z míry, do jaké vnímali, že pandemie ovlivnila jejich životní styl. Pouze malá část adolescentů, která byla před pandemií méně společenská, nebo zažívala např. šikanu, po jejím vypuknutí pociťovala zlepšení svého well-beingu.
Tým Lenky Štěpánkové, Jany Fikrlové, Andrei Albrechtové, Jana Šereka a Jakuba Brojáče se rozhodl prozkoumat, jak čeští adolescenti hodnotili právě kovidovou pandemii. Kvalitativní studie se zúčastnilo 28 dospívajících z České republiky ve třech věkových skupinách - na počátku (11-12 let), uprostřed (14-15 let) a na konci (18-19 let) adolescence. S dospívajícími vedli výzkumníci rozhovory v rámci šesti zaměřených skupin (focus groups). Rozhovory poté zkoumali metodou tematické analýzy.
Výzkumníci ve své studii identifikovali tři klíčová témata: Pandemie jako: a) obtíže, b) nejistota a c) (ne)využitá příležitost. U klíčového tématu obtíže identifikovali výzkumníci i podtémata, která s obtížemi souvisely:
|
Pandemie jako:
|
Vysvětlení
|
|
Obtíže
|
a) Počáteční nadšení versus překážky hned ze začátku
Několik mladších účastníků (11-15 let) vnímalo začátek pandemie COVID-19 jako dobrodružství nebo prázdniny kvůli novosti situace a tomu, že nemuseli chodit do školy. Počáteční nadšení však rychle vystřídaly potíže. Ostatní participanti zažívali obtíže hned ze začátku pandemie.
b) Izolace
Účastníci, zejména ve věku 11-15 let, se cítili izolovaní, protože se nemohli osobně setkat se svými přáteli. Většině účastníků vadilo, že "celou dobu trčeli doma." Těm, kteří měli pocit sounáležitosti se svou třídou, vadil "strašně omezený" kontakt se spolužáky. Někteří žáci zažívali „ponorkovou nemoc." Několika účastníkům, kteří sami sebe označili za obecně méně společenské, však nedostatek kontaktu nevadil.
c) Problémy s online výukou
Účastníci ve všech věkových skupinách, především ve věku 11-12 let, se potýkali s online školou. Vnímali kvalitu online vzdělávání jako obecně horší a poznamenali, že se „nenaučili tolik, kolik by se naučili normálně." Někteří účastníci zdůrazňovali, že ve škole zaostávají kvůli problémům s pochopením předmětu látce a udržením pozornosti.
d) Nedostatek starých návyků
Většina účastníků ve věkové skupině 14-15 let uvedla, že omezení výrazně narušila některé jejich volnočasové aktivity a zvyky, od cestování přes návštěvy kulturních akcí až po sport. Účastníci měli pocit, že je opatření připravila o některé z nejpříjemnějších volnočasových aktivit, bez nichž byl život „suchý.“
|
|
Nejistota
|
Ve srovnání s mladšími účastníky hodnotila věková skupina 18-19 let pandemii jako nejistotu a někteří vyjadřovali obavy z budoucnosti. Shodli se na tom, že pocit, že „nikdo neví, co se stane", je hrozivý a „zničující“. Účastníci se snažili nejistotu vyvážit hledáním informací, které jim pomohly se ohledně celé pandemické situace uklidnit.
|
|
(Ne)využitá příležitost
|
Několik účastníků ze všech věkových skupin, zejména však z věkové skupiny 18-19 let, hodnotilo situaci jako příležitost k pozitivní změně v životě a využití času k vyzkoušení nových aktivit, například k poznávání přírody: „Člověk zjistil, že má příležitost dělat něco jiného než sedět doma a dělat věci do školy a že ten čas se dá využít jinak než jako vždycky." Účastníci, kteří využili příležitosti, se cítili "relativně v pohodě" a udržovali si stabilní nebo dokonce lepší pohodu. Ne všichni účastníci, kteří zpočátku vyhodnotili pandemii jako příležitost, s ní tak ale dokázali zacházet: „Bylo tam hodně takových tendencí, že jsme se snažili využít ten čas, kdy jsme byli doma, k tomu, abychom se zlepšili, něco pořádně udělali, ale pak to začalo být pořád stejné a ty tendence zmizely, a začalo to být jako... depresivní.“
|
Jedním z hlavních přínosů studie je odhalení, jak různé věkové skupiny hodnotí přínosy, hrozby a újmy způsobené pandemií.
Důležité je, že účastníci, kteří vyhodnotili pandemii jako příležitost a zachovali si nově objevené aktivity nebo se zaměřili na stávající koníčky, které bylo možné realizovat během pandemie, uváděli stabilní nebo zlepšenou pohodu.
Zjištění Štěpánkové a kol. poukazují na důležitost podpory dospívajících během situací jako je pandemie. Školy, rodiče a společenství musí mít na paměti, že mladí lidé mohou zažívat pocity izolace a nejistoty a měli by se snažit poskytnout jim zdroje a oporu, aby jim pomohli se s těmito výzvami vyrovnat.
Štěpánková, L., Fikrlová, J., Albrecht, A., Šerek, J., & Brojáč, J. (2023). Difficulties, uncertainty, and opportunity: The experience of the COVID‐19 pandemic by early to late adolescence in the Czech Republic. Social and Personality Psychology Compass, e12844.
