Psychoterapie je stále vyhledávanějším nástrojem psychologické pomoci. Ti, kteří do ní vkládají svou důvěru, očekávají úlevu, či kýženou změnu. V některých případech však mohou zažívat i zklamání. V nové studii se porozumění možným negativním prožitkům v psychoterapii věnuje Tomáš Řiháček z vědeckého týmu INPSY/Centra pro výzkum psychoterapie se spoluautorem z prestižní švédské univerzity, Alexanderem Rozentalem. Autoři shromáždili nejnovější studie a metaanalýzy, a popsali poznatky o měření těchto negativních dopadů. Autoři apelují na psychoterapeuty, aby negativní dopady po terapii měřili, a to ideálně systematicky a transparentně.
Proč měřit negativní prožitky?
Cílem studie bylo přispět k maximalizaci toho, co si lidé z terapie mohou odnést, a to skrze identifikování aspektů, které mohou negativně ovlivňovat psychoterapeutický proces. Nejčastěji se negativní efekt psychoterapie měří skrze zhoršení psychické pohody nebo stavu, kdy terapie zůstane bez výsledků. Pochopení negativních prožitků po psychoterapii může pomoci psychoterapeutům přizpůsobit proces tak, aby byl pro klienty co nejpřínosnější. Jaké problémy, které komplikují srovnatelnost a prevenci negativních dopadů, autoři ve studii shrnují?
- Mnoho používaných dotazníků
- Načasování měření
- Vypořádání se s nepřesnostmi
Komplikace při měření č. 1: moc dotazníků
V posledních letech se používá více než osm druhů dotazníků, z nichž tři měří negativní efekt psychoterapie, zatímco ostatní pokrývají i pozitivní aspekty. Dotazníky se také liší v obsahu, například v tom, na jaké negativní aspekty se zaměřují, a jaké považují za negativní. Všechny tyto rozdíly komplikují srovnání výsledků.
Pro úspěšné srovnání získaných odpovědí je podle autorů důležité použít dotazník, který zohledňuje konkrétní cíl sezení. Například zhoršení úzkosti v průběhu terapeutického sezení při vystavení člověka obávanému podnětu, může být součástí ozdravného procesu, a tedy důležitého kroku v psychoterapii. Necitlivý měřící nástroj však může vyhodnotit tento prožitek úzkosti jako negativní efekt psychoterapie, a jak autoři upozorňují, zkreslit výsledky, které pak neodráží skutečnost.
Komplikace v měření č. 2: načasování měření
Nejčastěji psychoterapeuty zajímá, zda nedošlo ke zhoršení, či zda klientovi nabídla terapie přínos, což zjišťují po terapeutickém sezení. Některé změny však nelze s jistotou odhalit ihned po skončení sezení. S časovým odstupem se navíc může měnit pohled klienta na přínosy či nepříznivé důsledky terapie. Zjišťování negativních dopadů s časovým odstupem může tedy poskytnout dotazovaným nadhled nad jejich prožitky v terapii, zároveň ale může být ovlivněno jinými událostmi, jež se mohly odehrát mezi tím.
Komplikace v měření č. 3: vypořádání se s nepřesnostmi
Při měření negativních efektů se také musí počítat s nepřesnostmi. Autoři upozorňují na dvojí ostří opakovaného dotazování se respondentů. Opakované dotazování může zcitlivět člověka na dotazovanou věc, která pak následně vytane na jeho mysli častěji, než by se asi přirozeně dělo. Ukazuje se také, že lidé někdy nechtějí sdílet negativní prožitky z terapie se svým psychoterapeutem/tkou. To pak znesnadňuje získávání informací o průběhu terapie. Ale nejen to – obavy, které nejsou v terapii sdíleny a nemají tak možnost být psychoterapeutem změněny, mohou bránit vzniku tzv. terapeutické aliance, tedy vztahu mezi terapeutem/tkou a klientem/kou, který je pro úspěšný chod terapeutického procesu zásadní.
Lidé se také přirozeně liší v tom, co vnímají jako negativní. Autoři tedy opět upozorňují na důležitost transparentního postupu při měření. S nadějí odkazují na nový výzkum, který ukazuje, že předem sdílená očekávání lidí z psychoterapie mohou pomoci negativní dopady zmírnit.
Závěrem
Všechny jmenované limity měření lze podle autorů podchytit systematickým a transparentním postupem při získávání informací, tedy sdílením konkrétní podoby dotazníku, či postupu v rozhovorech. Důležité je podle autorů do výzkumu zapojit více kvalitativních metod, které doplní slepá místa dotazníkového měření. Kvalitativním šetřením doplněný výzkum může podle autorů pomoci porozumět individuálnímu vnímání terapie, což pozitivně ovlivňuje zapojení do terapeutického procesu. Vytváří tak bezpečné prostředí a pomáhá správně zvolit efektivní individualizovanou pomoc.
Psychoterapie je vysoce účinným nástrojem dlouhodobé psychologické pomoci a pro zvýšení její efektivity a snížení možných zklamání je dle autorů potřeba dále vytrvat v hledání odpovědí na nepříjemné otázky. Autoři tak přispívají k diskuzi na nové téma, která si stanovila jasný cíl – zdokonalit psychoterapii a obhájit její vysloužené, historií zkoušené místo v knihách duševní pomoci.
Doporučená citace:
Rozental, A., & Řiháček, T. (2025). How to measure negative effects of psychological interventions. Current Opinion in Psychology, 65, 102084. https://doi.org/10.1016/j.copsyc.2025.102084
