Válka na Ukrajině zasáhla do životů milionů dospívajících, z nichž mnozí žijí v neustálém ohrožení v těsné blízkosti frontové linie. Jak tato dlouhotrvající krize ovlivňuje jejich každodenní emoce, pocit bezpečí a vztahy s okolím? Odpovědi přináší studie, na které se podíleli členové INPSY Karel Rečka a Anna Ševčíková spolu s Oleksandrou Loshenko a Ivanem Danyliukem z Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka.
Výzkumný tým na podzim 2023 (tj. asi rok a půl od začátku války) oslovil 259 rodičů a 79 jejich potomků ve věku 9 až 17 let z Charkovské, Sumské a Doněcké oblasti – tedy z regionů, které byly válkou zasaženy nejvíc. Díky dvěma samostatným dotazníkům, jednomu pro rodiče a druhému pro dospívající (resp. jejich děti ve věku 9-17 let), mohl autorský tým porovnat, jak stejnou realitu vnímá adolescent a jak jeho rodič.
Zhoršené zvládání emocí, dlouhodobý strach a hledání cest, jak zvládat stres
Život pod hrozbou ostřelování a neustálých leteckých poplachů zanechává na dětské psychice hluboké stopy. Více než polovina rodičů uvedla, že má jejich dítě přinejmenším občas potíže zvládat vlastní emoce, přičemž od začátku invaze v tomto ohledu převažuje zhoršení. Nejčastěji se napětí podle rodičů projevovalo zvýšenou podrážděností potomka, někdy také úzkostí, nepřátelstvím nebo vztekem.
Podobný obrázek potvrzují i sami dospívající: více než šest z deseti dotazovaných uvedlo, že v sobě nosí strach nebo úzkost – a bez výjimky jako jejich příčinu označili válku. Ke zklidnění jim nejvíc pomáhá mít s kým si promluvit nebo si pustit hudbu, někteří sáhnou i k hlubokému dýchání nebo se ponoří do svého koníčku. Zajímavé je, že v tom, co adolescentům podle rodičů pomáhá, se obě skupiny dost rozcházejí – rodiče mají tendenci vidět u potomků méně aktivních strategií, než dospívající sami popisují.
Rozpor v pocitu bezpečí: děti a rodiče ho vnímají jinak
Jedno z hlavních zjištění studie ukazuje na propast v tom, jak vnímají bezpečí děti a jak jejich rodiče. Většina dětí sice uvedla, že se cítí bezpečně, značná část rodičů ale upozorňuje na jejich úzkost během leteckých poplachů. Podle autorského týmu toto odhaluje mezeru ve vzájemné komunikaci ohledně strachu a úzkosti.
Válka podle výpovědí dospívajících zasáhla i jejich okolí: necelá třetina z nich má pocit, že od jejího začátku ztratila část lidí, na které se mohla spolehnout – typicky kvůli přesídlení nebo přetrhaným vazbám. Hlavní oporou jim podle rodičů zůstávají především matky; otcové se jako zdroj podpory objevují mnohem méně, což autorský tým dává do souvislosti s jejich odchodem do armády.
Stres, který se otiskuje i do těla
Dlouhodobá psychická zátěž se u dětí z frontových oblastí projevuje i fyzicky. Většina dětí zažívá alespoň občas fyzické bolesti spojené s psychickým vypětím a zhruba třetina rodičů si u svého potomka všimla i změny chuti k jídlu (nejčastěji jejího poklesu). Se spánkem je na tom paradoxně většina dětí o něco lépe, než by se při takové zátěži dalo čekat – kvalitu svého spaní hodnotí jako dobrou až velmi dobrou a jen malá část se budí každou noc. I tato občasná narušení spánku, spolu se změnami chuti k jídlu a bolestmi, však ukazují, jak se stres a úzkost z války mohou projevovat prostřednictvím fyzických příznaků.
Z výsledků podle autorského týmu plyne, že podpora dospívajících a dětí ve válečných zónách by měla používat celostní přístup k jejich duševnímu i fyzickému zdraví. Je proto klíčové posilovat jejich vztahy s vrstevníky a rodinou, podporovat rodiče v tom, jak s potomky o strachu mluvit, a nabízet dětem a dospívajícím konkrétní a dostupné způsoby, jak stres zvládat. Právě rozpor mezi tím, jak bezpečí vnímají děti a dospívající a jak jejich rodiče, ukazuje, že řešení musí zapojit obě strany zároveň – nejen potomka, ale rodinu jako celek.
Doporučená citace:
Rečka, K., Ševcíková, A., Loshenko, O., & Danyliuk, I. (2025). Challenges of adolescents in war: a report from ukraine's frontline territories. Insight: the psychological dimensions of society, 13, 408–430. https://doi.org/10.32999/2663-970X/2025-13-17
