Víra v Boha provází lidstvo napříč kulturami i staletími a patří k nejsilnějším a nejrozšířenějším fenoménům lidské společnosti. Z evolučního hlediska je to přitom trochu záhada – jeho praktikování stojí čas i úsilí, a přesto je dodnes nesmírně rozšířené. Jedno z vysvětlení říká, že víra lidem pomáhá zvládat nejistotu, posiluje spolupráci ve skupině a přináší pocit psychické pohody v těžkých životních situacích. To potvrzuje i to, že lidé bývají zbožnější po katastrofách, válkách nebo v krizích.
Moderní společnosti se ale zároveň dlouhodobě sekularizují (ubývá věřících), a to i USA, které bývaly považovány za výjimku. Takzvaná teorie existenční nejistoty vysvětluje tento úbytek tím, že s rostoucím materiálním zabezpečením lidé přestávají cítit potřebu obracet s k víře jako opoře v nejistém světě. Právě na toto téma se zaměřila nová studie, na které se podílel i náš člen Petr Palíšek: zkoumala, zda materiální zajištění rodiny v raném dospívání dokáže předpovědět sílu víry v Boha u mladých Američanů o deset let později.
Studii vypracoval tříčlenný tým výzkumníků pod vedením Martina Langa z Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) na Masarykově univerzitě. Na studii se dále podíleli Petr Palíšek z INPSY a Radim Chvaja. Výzkumníci využili data z dlouhodobého projektu National Study of Youth and Religion, který sledoval více než 3 000 amerických teenagerů od roku 2002 až do jejich 25 let. Do samotné analýzy nakonec zahrnuli jen ty účastníky, kteří se hlásili ke křesťanství a v Boha věřili už na začátku výzkumu – finální vzorek tak čítal 2 832 lidí. Jako ukazatel materiálního zajištění posloužil výzkumníkům příjem rodičů na začátku sběru dat, zatímco vývoj víry autoři sledovali podle opakovaných odpovědí na otázku, zda účastníci věří v Boha.
Od jistoty k pochybnostem
Výsledky studie ukázaly, že vztah mezi materiálním zajištěním v dospívání a pozdější vírou v Boha skutečně existuje – jde ale spíš o slabší, avšak neméně zajímavý, efekt. V modelu, kde autoři sledovali jen vztah mezi příjmem rodičů a vírou napříč časovými body, se ukázalo, že čím vyšší bylo materiální zajištění v dospívání, tím pravděpodobněji účastníci o deset let později přestávali v Boha věřit. Mezi participanty s nízkým materiálním zajištěním přestalo v mladé dospělosti věřit jen 5 % těch, kteří v Boha věřili na začátku výzkumu, zatímco ve skupině s vysokým zajištěním to bylo 11 %. Když autoři do modelu přidali kontrolní proměnné jako vzdělání rodičů nebo etnicitu, efekt sice zeslábl, ale zůstal významný.
Vzor rodičů váží víc než vzdělání
Zajímavé je i to, co se jako vysvětlení výzkumníkům nepotvrdilo. Dosažené vzdělání účastníků, o kterém se v jiných studiích uvažovalo jako o jednom z možných prediktorů ztráty víry, samo o sobě pokles víry nevysvětlovalo – lidé s vysokoškolským titulem se od víry neodkláněli častěji než ti s nižším vzděláním. Silnějším prediktorem víry než samotný příjem rodiny se naopak ukázala frekvence, s jakou rodiče praktikovali náboženské tradice – tedy nakolik dětem svou víru důvěryhodně praktikovali. To odpovídá teorii, podle níž si děti víru osvojují hlavně tehdy, když ji rodiče sami žijí naplno a slouží tak jako vzor pro děti. Autoři tak docházejí k závěru, že materiální jistota dětství hraje ve ztrátě víry v dospělosti svou roli, ale rozhodně není jediným ani hlavním hybatelem globální sekularizace.
Doporučená citace:
Lang, M., Palíšek, P., & Chvaja, R. (2026). The longitudinal associations of material security and belief in God in young Americans. Evolutionary Human Sciences, 8, e2. doi:10.1017/ehs.2025.10035
